Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 10. 2011

jhzgfjhghg

 

Psychomotorické hry a cvičení s barevnými zipy

Zpracovala: Libuše Kremsová, DiS.

Psychomotorika je zkrátka zábavná výchova pohybem. Psychomotorické hry se od těch běžných her odlišují zejména použitím netradičních pomůcek, ale také tím, že v nich není vítězů ani poražených. Všichni, kteří se hry zúčastnili, jsou vítězové. Za netradiční náčiní považujeme kelímky od jogurtů, noviny, deky, padák, klubíčko, kolíčky na prádlo, pivní tácky a víčka od PET lahví, nafukovací balonky atd. (Blahutková 2003).

 Pomůcky: barevné zipy (získáno velké množství na aukru jako výprodej skladových zásob – cca 100 kusů různé délky a barev) – domluvit se s rodiči, každý má určitě nějaké zbytky

Bezpečnost: před použitím zipy vyprat, pozor na uklouznutí, pozor na ostré zapínání u některých zipů

  Téma „Kouzelná vlaštovčí skříňka“

 Přinést mezi děti truhlu (krabici, proutěný koš). Děti hádají, co by se mohlo uvnitř ukrývat. Když otevřeme a děti objeví, že jsou to barevné zipy, necháme je přemýšlet, co bychom mohli dělat s jejím obsahem. Dle jejich nápadů můžeme i něco vyzkoušet.

Létáme jako ptáci – zipy chytit do rukou a létat (uvolnění rukou)

Pohybová hra Vlaštovky – hraje hudba (např. od Jarka Nohavici Vlašťovko leť z CD V tom roce pitomém nebo pohádková písnička Kdybych byla vlaštovkou) , uprostřed třídy zipy poskládané za sebou jako drát, děti poletují, jakmile hudba ztichne, děti si co nejrychleji stoupnou a vyrovnají na lano jako vlaštovičky na drátech (několikrát stopnout hudbu).

Pohybová hra „Zobání" - dětem dáme kolíčky na prádlo a po třídě necháme na zemi zipy (potrava). Děti mají za úkol jich donést do svého hnízdečka (obruč, kolečko ze zipů) v určeném limitu co nejvíce a k jejich sběru smí používat pouze kolíček. Lze hrát i v družstvech, každé družstvo má pro sběr určenou barvu.

Pohybová hra Napodobování  - Malé vlaštovky musí při letu napodobovat své rodiče, aby cestou do teplých krajin nezabloudily. Rodič drží jede zip, dítě druhý, rodič předvádí různé úklony apod. dítě ho napodobuje (vystřídat se)

Drát – děti se snaží spolu s rodičem či ve skupinách v určeném časovém limitu (možno ohraničit hudbou) sestavit ze zipů co nejbarevnější či co nejdelší drát

Vlaštovky shání potravu – aby vlaštovky vychovaly své děti, musí jim od jara do podzimu nanosit hodně potravy -  vysypat zipy na zem a děti na signál (bubínek, tlesknutí) se snaží posbírat co nejvíce zipů a odnést je zpátky na svoje stanoviště

Na barvičky – vlaštovky musí za letu dobře rozeznávat i barvičky - třídit zipy na barevné hromádky, do barevných košů, na barevná pole padáku, ...

Hra barev  - soutěž s barvami – z dětí vytvoříme skupinky a postavíme je na vyznačená místa – uprostřed místnosti vysypeme zipy a na povel vybíhá vždy jedno dítě z každé skupinky a po jeho návratu vybíhá další (menší děti se hůře domlouvají, tak je postavit třeba do fronty za sebe) – různé varianty – děti se snaží shromáždit co nejvíce zipů jedné barvy, děti se snaží získat co nejrychleji všechny barvy zipů (následně možno vytvořit barevnou škálu – duhu a obejít dokola všechna družstva a porovnat jejich duhu s tou naší), děti se snaží shromáždit co nejrychleji předem stanovený počet zipů (např. 10), děti mají za úkol přinést 2 bílý, jedno červené, tři modré (vybíhat po jednom a donést vždycky jen jeden zip)

Obrázek - poskládat ze zipů obrázek (ptáček, krmítko)

Let – poskládat zipy za sebe jako dlouhý let vlaštovek a chodit po nich

          Na střídačku  rodič – dítě se chytit zipů a udělat tak dlouhého „hada“ a proletět se všichni dohromady

Přeskoky přes zipy

Rozepínání a zapínání zipů (možno vyzkoušet i poslepu)

Hledáme vlaštovky -  schovat dopředu dětem v tělocvičně  či herně namalované obrázky vlaštovek – větším dětem můžeme prozradit počet vlaštovek, potom děti vlaštovky neodjí, větší je počítají a zjišťují, kolik jich ještě chybí, lze také závodit, kolik jich děti objeví, než dopovíme říkanku, skrýše volíme přiměřeně schopnostem a dovednostem dítěte, pro zklidnění si děti potom mohou vlaštovky vybarvit

Vlaštovčí cvičení – aby vlaštovky zvládly dlouhý let do teplých krajin musí také cvičit, aby posílily své tělíčko – houpačka – dítě i rodič drží zip  jeden do dřepu, druhý stojí a střídat se, to samé v sedu, roztažené nohy – držet zip – jeden leh, druhý sed

Postřeh – vlaštovky loví hmyz za letu – rodič v ruce zip a nechat dítě ho chytat a cukat s ním do výšky

.

Relaxace  (relaxační hudba)

Podzim už je tady, sluníčko už zachází a je čas jít spát.

Popis činnosti – Rodiče pokládají dítěti zipy na různé části těla. Poté se vystřídají a zipy pokládají děti na rodiče.

 

Vlaštovičko, leť, už je na tě čas,

listí žloutne, poletuje, po strništi vítr duje,
bude brzy mráz.
Vlaštovičko, leť na slunečný jih,

 pavouk babí léto spřádá, muška, ta si pospí ráda,
až napadne sníh. Až ho napadne kolem našich vrat,
až nám zmrzlá meluzína bude kvílet do komína,
budem vzpomínat!

 Kraťoučká pohádka o tom, jak papírová vlašťovka ke štěstí přišla.

Z okna čtyřpatrového domu vyletěla papírová vlaštovka. Vyrobil ji Honzík a dal si na ní opravdu záležet. Byla vzorně poskládaná, a navíc i krásně pomalovaná barevnými obrázky. Letěla dlouho a skvěle vykroužila několik obloučků. Honzík se na ni z okna zálibně díval a usmíval se, jak hezky letí. Když dopadla na trávník mezi pampelišky, ztratil o ni zájem. Nechal ji tam ležet a klidně šel skládat novou vlaštovku. "Kde to jsem?" zeptala se ta krásně pomalovaná papírová vlaštovka. "Jste na trávníku," odpověděla jedna  pampeliška. A protože byla upovídaná, ihned spustila: "Já jsem pampeliška. Je nás tady spousta a taky jsou tu další kytky. Ale kdo jste vy? Jako kytka rozhodně nevypadáte!" Papírová vlaštovka se smutně pousmála: "Já jsem vlaštovka. Dolétla jsem až sem, ale dál už mi to nejde." "Vlaštovka povídáte? Ty přece mávají křídly, když chtějí létat. Tak to zkuste taky," radila pampeliška.


Papírová vlaštovka to zkusila, ale marně. "Tak zavolejte na pomoc ostatní vlaštovky, ať vám pomohou odletět," snažila se ji utěšit ta upovídaná pampeliška. Nezbývalo než čekat, až kolem poletí vlaštovky. Létaly tu často, protože měly hnízdo pod střechou jednoho z domů. "Haló, vlaštovky, pomozte nám!" volaly papírová vlaštovka s pampeliškou dvojhlasně. Jedna vlaštovka, která letěla nízko, to uslyšela a slétla ještě níž. "Copak potřebujete?" zeptala se. "Já jsem vlaštovka a chtěla bych s vámi odletět," povídá ta papírová.
Vlaštovka jí odpověděla: "To nepůjde. Papírové vlaštovky s námi nemohou létat. Promiňte, ale spěchám. Brzy začne pršet. Nepomohu vám, ale poradím. Schovejte se, ať nezmoknete!" A odletěla. Opravdu. Během několika minut začalo pršet a papírová vlaštovka si posteskla: "Co teď se mnou bude? Vždyť se rozmočím!" Měla štěstí. Právě šla kolem z nákupu babička Kopecká, která bydlela sama a občas jí bývalo smutno. "Jeminkote, to je ale krásná vlaštovka!" řekla si babička a spěchala na trávník, aby ji zvedla. "Pojď, schovám tě do tašky a doma tě usuším," mluvila s vlaštovkou a pospíchala domů. Doma vlaštovku vytáhla z tašky, opatrně ji usušila, a věřte nebo ne, dokonce si s ní i hrála. Nechávala ji létat po pokoji a měla při tom pocit, že je zase malá holčička.
Od té doby ani babička Kopecká, ani papírová vlaštovka nebyly smutné. Měly jedna druhou, povídaly si spolu a měly se rády.

 

Navázat tvořením – poskládat papírovou vlaštovku, vytupovat vlaštovku houbičkou s černou barvou přes vystříhnutou šablonu (domalovat oko či nalepit knoflík místo oka), vysypat vystříhnutý obrys vlaštovky přírodninami (mák, kmín apod.)

 

Pracovní listywww.detskestranky.cz  - ke stažení